Drobečková navigace

Úvod > Plstění > Hedvábné "plstění" silk fusion

Hedvábné "plstění" silk fusion

Hedvábný papír je ohebný, lesklý a vodě odolný, tedy impregnovaný a nepromokavý, stejně jako jiné nalakované povrchy odpuzuje vodu. Je dostatečně pružný, aby z něj bylo možné tvořit podobně jako z papíru, můžeme z něho ale i šít podobně jako z látky.

Na rozdíl od vlny není možné hedvábí a některé další druhy vláken spojit plstěním a je třeba postupovat tak, že se vlákna spojí pomocí pojidla. Podle informací z anglických www stránek o silk fusion jsem hledala „českou“ cestu, jak spojit hedvábná vlákna a dosáhnout žádoucího účinku. Měla jsem k dispozici originální britské pojidlo určené na silk fusion, bohužel v České republice se neprodává a je hodně drahé. Experimentovala jsem tedy jednak s ním a také s českým lepidlem na tapety a akrylátovým bezbarvým lakem, ten dopadl nejlépe.

 

 

Na hedvábné „plstění“ potřebujeme barvené i nebarvené hedvábí tussah nebo bombyx, dále akrylátový vodourozpustný lak, ředíme ho v poměru 3 díly laku a 2 díly vody, pokud chceme jemnější nebo naopak tvrdší vzhled papíru, poměr patřičně upravíme, pokud budeme s výsledným papírem více manipulovat, je třeba použít silnější koncentraci pojiva. 

Na pracovní desku si dáme PVC folii a v jednom směru na ní rozprostřeme barvené nebo jednobarevné hedvábí. Hedvábná vlákna nestříháme, ale vytahujeme je z česance v malých pramíncích podobně jako když připravujeme k plstění rouno. Pokud bylo hedvábí barvené, vypadají česance jakoby slepené, ale když za oba konce česance zatáhneme, abychom jej rozdělili na dvě poloviny, na koncích se krásně vlákna od sebe oddělí. Pramínky klademe tak, aby se přes sebe mírně překrývaly. Další vrstvu hedvábí klademe kolmo na původní směr, a pokud chceme získat silnější „papír“, položíme ještě další jednu nebo dvě vrstvy. Pokud klademe více než dvě vrstvy, klademe do vnitřních vrstev nebarvené hedvábí, které je levnější než barvené a je stejně vnějšími barevnými vrstvami překryté.

Mezi hedvábná vlákna je možné přidávat další vlákna, kousky příze, stužky, kousky látky, okvětní plátky, peříčka, nejlépe tak, že je překryjeme tenkou vrstvou hedvábných vláken, které zajistí, aby se dobře ukotvila. Pro tento účel se hodí i hedvábné „hankies“, ty je možné využít i tak, že mezi dva „hankies“ vložíme objekt a po „zaplstění“ objekt pověsíme do okna. Můžeme také využít zbytky hedvábných kokonů, které zůstaly po odmotání hedvábného vlákna, nebo tzv. „rods“, které dodají výtvoru hloubku a texturu, stejně jako různé zbytkové pramínky. Protože jsou hodně tenké, je možné je různě tvarovat nebo stlačit do plochy.

 

  

Vše pak překryjeme záclonou nebo plastovou sítí. Vodou ve které jsme rozmíchali trochu tekutého mýdla nebo šamponu namočíme hedvábí a pečlivě jemným promačkáním dostaneme vodu do všech hedvábných vláken. To je nutné proto, aby se později do hedvábí dostalo pojidlo, V této fázi může odcházet z barvených vláken trochu barvy, při barvení se jemné hedvábí obtížně máchá, protože má velmi hustá a jemná vlákna a vždycky tam zbytky barvy zůstanou. 

Když jsme si jistí, že je vše řádně promočeno, pak přebytečnou vodu vysušíme ručníkem, aby se pojidlo zbytečně moc nenaředilo. Síť nebo záclonu opatrně sundáme a ještě můžeme opatrně trochu upravit tvar. Je dobré zahnout okrajová vlákna dovnitř, aby se zarovnaly a zpevnily okraje.

Pojidlo opatrně nanášíme štětcem na hedvábí tak, abychom neporušili směr vláken a přitom natřeli všechny části a pojivo se stejnoměrně vsáklo. Když je hotovo, tak překryjeme hedvábí další PVC folií, což nám umožní navlhčenýma rukama pořádně vyhladit hedvábný polotovar do roviny, aby se pojidlo dostalo mezi všechna vlákna a povrch byl krásně rovný.

  

Když je hotovo, opatrně vše odneseme pověsit někam, kde nebude vadit odkapávající pojidlo a i s PVC folií z obou stran pověsíme kolíčky na šňůru do stínu, přímé slunce by barvené hedvábí poškodilo. Už v této fázi můžeme opatrně odstranit z jedné nebo i z obou stran PVC folii a nechat hedvábí uschnout, pokud je hodně tenké, je lepší z jedné strany folii ponechat a odstranit jí, až bude hedvábí suché. Doba sušení závisí na množství vrstev a na tom, jak moc vlhké hedvábí je, obvykle stačí sušení přes noc. Hotový „papír“ přežehlíme přes pečící papír, tak se vyrovná a pojivo se stabilizuje.

Plát mokrého hedvábí také můžeme obalit okolo nějaké formy a nechat uschnout nebo vytvarovat podle vlastní fantazie, tento postup ale vyžaduje koncentrovanější pojidlo.

Pokud použijeme příliš mnoho pojidla nebo hodně koncentrované, je výsledný papír příliš lesklý a vypadá nepřirozeně. Pokud se naopak stane, že se vlákna přece jen dokonale nepropojila a vrstvy se od sebe oddělují, povrch je "chlupatý" nebo jsou v papíru vzduchové bubliny, znamená to, že jsme použili málo pojidla nebo jsme předtím hedvábí nedostatečně namočili. Není třeba zoufat, je možné zopakovat natření pojidlem s vyšší koncentrací. A nebo k tomu přistoupit tvořivým způsobem – „papír“ je možné prošít na šicím stroji, nebo jej doplnit výšivkou nebo korálky a tak se zpevní pro další použití.

   

A co s „papírem“ dál ? Hedvábný papír použijeme jako výchozí materiál pro vizitky, jmenovky, scrapbook, obaly, krabičky, rámečky na obrázky, ve šperkařství, k ušití polštářů, kabelky, stínítka na lampu, jako materiál na klobouky a jiné oděvní doplňky, možností je skutečně hodně. Tvarované hedvábí pak na sochy, vázy, nádoby nebo karnevalové masky. Na papír můžeme našívat stužky, látky, korálky, vyšívat ručně nebo šicím strojem, přišít třásně, šňůry, mašle, flitry. Také je možné na papír malovat, tisknout, razítkovat a kreslit.

Změna velikosti písma

1106_1436.jpg

 

 

 

Fulltextové vyhledávání

Cizí měny

  • Koruna česká
  • Euro