Drobečková navigace

Úvod > Tkaní > na tkalcovském stavu > Vlastní tkaní

Vlastní tkaní

Vlastní tkaní probíhá tak, že v pořadí podle grafu zdvihů zvedáme jednotlivé listy a vytvořeným prošlupem protahujeme tkací jehlu s útkovou nití a po protažení jí přirazíme paprskem ke tkanině. Podrobný postup je popsán v části Tipy pro tkaní. V části Postup ve speciálních případech najdete jak postupovat ve speciálních případech, např. při tkaní dvojité a trubicové tkaniny, falešného "rouna" a dalších.

Postup tkaní


Všechno je připraveno, osnova připravená, tkací jehla také, listy jsou správně uvázané k ručním pákám nebo nožním pedálům. Jak začít ? Popíšu to na příkladu dvoulistového stavu při tkaní plátnové vazby. Uživatelé pevného stavu –rigid heddle - budou postupovat stejně, jen místo listu 1. budou zvedat paprsek/list do horní polohy a místo listu 2. budou dávat paprsek/list do dolní polohy.
Zatkávka

Napnutým osnovním nitím chybí pevný začátek pro útkovou nit. Vezmeme si tedy pruh kartonu nebo tenké pravítko delší než je šířka osnovy a široké alespoň 5 cm a vsuneme ho do prošlupu vzniklého zvednutím listu 1. Paprskem posuneme pruh do vzdálenosti, kde chceme začít s tkaním a prohodíme listy tak, že list 1 spustíme a zvedneme list 2 – tomuto úkonu budu dále říkat změna prošlupu.

U většiny výrobků je třeba udělat tzv. zatkávku. Ta nám umožní srovnat osnovní i útkové nitě do roviny a při snímání hotového výrobku nám zajistí, že se útkové nitě tak snadno „nerozjedou“, než je zajistíme třásněmi nebo zapošitím. Pokud budeme při konečné úpravě zatkávku odstraňovat, je možné použít jakýkoli zbytkový materiál nebo i jednotlivé nitě, které jsou delší než šířka osnovy. Na zatkávku, kterou nebudeme odstraňovat, použijeme stejný materiál jako na výrobek nebo tenčí nitě stejné barvy a pokud možno i materiálu, pokud jí budeme chtít založit jako lem .

 

Vedení útkové niti a přitloukání paprskem


Nyní protáhneme tkací jehlu s nití určenou na zatkávku prošlupem, tedy uskutečníme prohoz. První otázka zní zda jít zleva doprava nebo naopak. Je to v podstatě jedno, ale po delším tkaní jsem přišla na to, že je výhodné mít zažitý určitý způsob, zvláště při tkaní vzoru, neboť zažitý stereotyp pohybu nás snáze upozorní na to, jak pokračovat po přestávce ve tkaní nebo na případnou chybu. O čem to mluvím ? Když zvedám listy na levé straně ať již rukou nebo za pomoci nožního pedálu, jdu tkací jehlou zprava doleva a naopak. Jestliže po pauze vidím že je útková nit vpravo, vím že půjdu doleva a budu sešlapávat levý pedál a nemusím vzor studovat. U pevného stavu je možné si vytvořit dvojici „strana x horní nebo dolní pozice paprsku/listu“.

Útek jsme protáhli zprava doleva, u zatkávky necháme její konec na pravé straně asi 20 cm volně viset a tkací jehlu vlevo odložíme nebo přidržíme a paprskem/listem přirazíme /přitlučeme/ útkovou nit k pruhu papíru. Jak na to? Uchopíme paprsek a jedním rázným pohybem přisuneme útkovou nit. Síla pohybu a to zda bude stejnoměrná po celou dobu tkaní je důležité pro osud celé další tkaniny. Pokud je pohyb volný, bývá výsledná hustota osnovy a útku stejná. Pokud je silný, útek je hustší než osnova, osnova nebývá vidět a tkanina je silnější, což se využívá např. při tkaní gobelínů a koberců. Pokud je síla nestejnoměrná, má tkanina hustší a řidší místa.

Podíváme se na první utkanou řadu a vidíme, že se útková nit jakoby zkrátila, protože obkroužila seshora a zezdola osnovní nitě, vpravo nám zůstane volných jen 10-15 cm a vlevo se nit také zkrátí. Změníme prošlup a vracíme se s tkací jehlou zleva doprava. Kdybychom nit vedli rovnoběžně s předchozí nití, chyběla by rezerva na ono obtočení osnovních nití a po určité době tkaní bychom zjistili, že se tkanina začíná zužovat. Chceme-li tedy mít tkaninu stále stejně širokou, musíme hlídat napětí útkové nitě. Proto vedeme nit volně, nikoli rovnoběžně ale v úhlu cca 30O od předchozí niti nebo obloukem. Tím se pro další přiražení niti paprskem získá rezerva a nit má ve výsledku potřebnou délku pro správné napětí.

Kromě napětí útkové nitě musíme hlídat také okraj tkaniny, tedy to, aby byla útková nit obtočena kolem krajní osnovní nitě, a aby toto obtočení bylo stejné na obou okrajích a nevytvářela se nežádoucí oka nebo vtažená místa. Podle tkalců má správný okraj tkaniny mít zhuštění 3-4 krajních osnovních nití, což je určitě dobré pro metráž, ale nebude se nám to líbit např. při tkaní šály. Na získání pevnějšího okraje je možné pamatovat již při zavádění osnovy a do krajní nitěnky provléknout dvě osnovní nitě. Tvar a pevnost okraje ovlivňují i různé vzory.

Utkáme několik řad zatkávkou, dokud není tkanina pravidelná, pak zatkávkovou nit odstřihneme asi 10 cm od okraje. Nyní si vezmeme tkací jehlu s útkovou přízí a první řadu utkáme stejně jak při zatkávce. Druhou řadu využijeme pro zatkání volného konce příze tak, že poté, co protáhneme v úhlu 30O útkovou nit, vezmeme volný konec z druhé strany a také ho vložíme do prošlupu. Přiražením paprsku se původně volný konec dostane mezi obě útkové nitě a téměř zmizí, případně přečnívající konec při závěrečných úpravách odstřihneme. Podobným způsobem na konci tkaní zatkáme také konec útkové nitě.

Takto pokračujeme v tkaní do doby, kdy je ještě možné vytvořit prošlup, ten se s množstvím utkané tkaniny snižuje a nakonec by jím nebylo možné vést tkací jehlu. Je čas posunout osnovu. Listy dáme do jedné roviny, uvolníme osnovní válec a na zbožový válec navineme tolik tkaniny, abychom se ještě mohli paprskem dotknout útkových nití. Pak znovu napneme osnovní nitě a pokračujeme ve tkaní.

 

Dokončovací práce


Tkaninu jsme utkali v potřebné délce a zakončili zatkávkou nebo už nemáme volné osnovní nitě a tkací jehla neprojde prošlupem, zbývá tedy sundat tkaninu ze stavu. Nejprve odstřihneme ve vzdálenosti 10 cm za koncem závěrečné zatkávky osnovní nitě nebo pokud chceme dělat třásně, rozstřihneme osnovní nitě v místě, kde jsou navlečené na tyčce osnovního válce, pak odvineme zbožový válec a rozvážeme uzly, kterými jsme napínali osnovu.

Prohlédneme si tkaninu a zjistíme, zda v ní nejsou chyby ve vzoru, uzlíky na viditelném místě nebo přetržená nit. Pokud dojdeme k závěru, že si vady nikdo nevšimne nebo že bude skrytá při sešívání, aplikaci a podobně, není co řešit. Pokud je chyba viditelná, zkusíme jí odstranit nebo zakrýt, bližší rady jsou v části Problémy a jejich řešení.

Poté co se pokocháme výrobkem, přistoupíme k odstranění zatkávky, a to podle toho, na co je budoucí okraj určen


budeme-li zatkávku odstraňovat a chceme na konci dělat třásně, nastřihneme kolmo zatkávku a odstraníme zatkávkové nitě u tolika osnovních nití, kolik jich budeme svazovat do jedné třásně, pak odstraníme další kousek zatkávky a uděláme další třáseň, tím máme zajištěno, že se nám nitě „nerozjedou“ a my neztratíme kontrolu nad tím, kudy probíhá rovina


pokud budeme zatkávku zakládat, např lem šatů, osvědčilo se mi zatkávku přežehlit žehličkou na vyšší než povolenou teplotu, materiál se hodně ztenčí a po založení nebyl přehyb téměř vidět


pokud je okraj určen pro sešití nebo založení, je jistější napřed na šicím stroji nebo jehlou prošít část, kde bude budoucí okraj a teprve potom zatkávku odstranit, podobně postupujeme, pokud zatkávka zůstane na tkanině a potřebujeme zajistit aby se neposouvala.

Pak zapošijeme nebo zatáhneme do rubu nitě které vyčnívají z tkaniny. Okraj tkaniny můžeme zpevnit vyháčkováním útkového okraje do řetízku, okraj se zpevní a vypadá úhledně, nepatrně se přitom ale zkrátí útek. Pokud budeme tkaninu sešívat, doporučuji švy překrýt ozdobnou šňůrkou, řetízkem nebo copánkem, dobrou službu nám udělá „kafemlejnek“ na vyrábění dutinek.

Můžeme také tkaninu přeložit a svázat osnovní nitě k sobě smyčkou nebo tkalcovským uzlem, tím nám vznikne kapsa, která může být základem např. pro polštář nebo kabelku a ušetříme si část sešívání.

A poslední rada na závěr – pokud hodláte tkaninu stříhat a dále sešívat, je nutné před stříháním jednotlivé díly podle střihu obentlovat , protože ručně tkaná látka má tendenci se snadno "rozjíždět". Pokud nemáte větší zkušenosti se šitím, doporučuji vyhledat pomoc zkušené švadleny.

 

 

Tkaninu jsme utkali v potřebné délce a zakončili zatkávkou nebo už nemáme volné osnovní nitě a tkací jehla neprojde prošlupem, zbývá tedy sundat tkaninu ze stavu.

Prohlédneme si tkaninu a zjistíme, zda v ní nejsou chyby ve vzoru, uzlíky na viditelném místě nebo přetržená nit. Pokud dojdeme k závěru, že si vady nikdo nevšimne nebo že bude skrytá při sešívání, aplikaci a podobně, není co řešit. Pokud je chyba viditelná, zkusíme jí odstranit nebo zakrýt, bližší rady jsou v části Problémy a jejich řešení.



Pak zapošijeme nebo zatáhneme do rubu nitě které vyčnívají z tkaniny. Okraj tkaniny můžeme zpevnit vyháčkováním útkového okraje do řetízku, okraj se zpevní a vypadá úhledně, nepatrně se přitom ale zkrátí útek. Pokud budeme tkaninu sešívat, doporučuji švy překrýt ozdobnou šňůrkou, řetízkem nebo copánkem, dobrou službu nám udělá „kafemlejnek“ na vyrábění dutinek.



A poslední rada na závěr – pokud hodláte tkaninu stříhat a dále sešívat, je třeba před stříháním jednotlivé díly dopředu obentlovat , protože ručně tkaná látka má tendenci se snadno "rozjíždět". Pokud nemáte větší zkušenosti se šitím, doporučuji vyhledat pomoc zkušené švadleny.

 

 

 Tipy

Nedoporučuji během tkaní odvíjet a znovu navíjet bez vážného důvodu zbožový válec, protože by se nemuselo podařit navinout ho zpět tak, aby bylo zachované stejnoměrné napětí osnovních nití. Odvíjení během tkaní si můžeme beztrestně dovolit pouze tehdy, pokud chceme utkanou část sejmout a znovu uvazovat osnovní nitě. Odvíjení osnovního válce na větší vzdálenost než je nezbytně nutné pro posun osnovy považuji za zvlášť riskantní akci.

Pokud potřebujeme přerušit tkaní na delší dobu, lehce povolíme osnovu u zbožového válce a dáme všechny listy do dolní polohy, aby se osnovní nitě nenamáhaly a nevytahovaly.

Po ukončení tkaní nám při různém zastřihování zbudou odstřižky příze různé délky, barev a materiálu. Je užitečné je třídit podle délky a materiálu /vlna, hedvábí, bavlna, akryl, psí srst/. Nejdelší zbytky můžeme použít na zatkávku při příštím tkaní, kratší pak na vycpávky drobných věcí. Ústřižky přírodního materiálu můžeme přidat do rouna při předení efektních přízí, tak lze využít i chomáčky z mohérových přízí, kterých po tkaní najdeme kolem stavu, v paprsku a nitěnkách také hodně.

Změna velikosti písma

1106_1436.jpg

 

 

 

Fulltextové vyhledávání

Cizí měny

  • Koruna česká
  • Euro